OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Jízda králů 1990 v Hodoníně, vyvolávka prezidentu V. Havlovi

(převzato z knihy Královské ozvěny z Vlčnova)

Abych řekl pravdu, už si nevzpomínám na okolnosti, které předcházely události, na kterou dodnes velmi rád vzpomínám.

V roce 1990 jezdil jízdu králů ročník 1972. Byl jsem tedy legrút, neboť jsem se narodil v červnu 1972. Tento rok byl však v mnohém výjimečný. Především se jela první jízda králů po pádu totality (listopad 1989). Zároveň jsme měli prvního porevolučního prezidenta, jímž nebyl nikdo jiný než Václav Havel. My, kteří jsme tuto přelomovou dobu zažili, dodnes vzpomí­náme na euforii a ochotu začít znovu budovat demokratickou společnost. Začátek roku 1990 byl plný nových polických událostí, očekávání i nadšení z tohoto pro nás zcela nového a nezažitého vývoje ve společnosti. Václav Havel se takřka přes noc stal ikonou svobody a demokracie a nejeden z nás se toužil s prezidentem Havlem setkat nebo ho aspoň vidět naživo.

Mně to bylo dopřáno. Neznám podrobnosti, ale vzpomínám si, že nám, ročníku 1972, bylo oznámeno, že 7. března pojedeme do Hodonína, kam má přijet prezident Václav Havel a součástí uvítacího ceremoniálu na hodonín­ském náměstí bude i ukázka jízdy králů s vyvolávkou na prezidenta Havla. Z organizačních důvodů jeli jen čtyři legrúti se svým králem. Nevím přes­ně, podle čeho byl vybírán ten, který měl prezidentovi říci vyvolávku. Úkol byl svěřen mně možná proto, že jsem disponoval dostatečně silným hlasem a neměl jsem problémy s trémou (alespoň jsem si to do jisté chvíle myslel).

Historka, kterou vám chci vyprávět, totiž s trémou, možná s výpadkem paměti, úzce souvisí. Cesta do Hodonína uběhla vcelku rychle. Po příjezdu jsme se převlekli do kroje, nasedli na ozdobené koně a čekali na pokyn k jíz­dě. Celou tu dobu jsem si opakoval připravenou vyvolávku, abych ji nepo­pletl. Zněla takto: „Před týmto domem sa můj koníček staví, že pana prezidenta všeci srdečně zdraví.

Byl to vcelku jednoduchý rým. Ale co se nestalo! Když jsme se s koňmi prodrali namačkaným náměstím do jeho středu, měla přijít moje chvíle. Ale nebylo možné, abych jen tak bez varování zavolal svoji vyvolávku. Dav lidí (množství nevím, byly jich tisíce) jednohlasně skandoval: „Ať žije Václav Havel! Ať žije Václav Havel!“ a jejich zraky se upíraly k balkonu, ze kte­rého prezident Havel zdravil přítomné. Zprvu jsem znejistěl, protože s tím jsem nepočítal. Překonal jsem trému a ze všech sil jsem zahalekal na celé náměstí. Dav ztichl. To byla moje chvíle. Myslím, že jsem nevnímal čas – až do určitého momentu. Vypjal jsem hruď a zplna hrdla jsem směrem k pre­zidentovi zavolal: „Před týmto domem sa můj koníček staví, že pan prezident…“ a nastalo hrobové ticho, protože jsem nevěděl, jak dál. Měl jsem totiž říct:„že pana prezidenta.“ Hrobové ticho náhle přerušil neuvěřitelný výbuch smíchu mnohatisícového davu. Parádní ostuda. Náhle jsem si uvědomil, kde jsem udělal chybu. Znovu jsem zahalekal, abych utišil bouřící dav, který se ná­ramně bavil mým přebreptem. Po utišení davu jsem s vypětím zbývajících sil vyvolávku dokončil: „…že pana prezidenta všeci srdečně zdraví.

Co se dělo potom, nevím. Byl jsem tak trochu mimo sebe. Musím se při­znat, že toto mé první setkání s prezidentem Václavem Havlem se mi nesma­zatelně vrylo do paměti. I dnes, když zavřu oči, vidím prezidenta, jak stojí na balkoně a dav nadšeně skanduje: „Ať žije Václav Havel! Ať žije Václav Havel!

Vzpomínal Rudolf Repka, legrút v roce 1990.

Kontakt

Společnost Jízdy králů ve Vlčnově
687 61 Vlčnov 186
607 959 622
16361903

Jízda králů 2012 ve zkratce12